Na akci Napříč Prahou – Přes tři jezy jsme upozorňovali už předem. Jak to ale vypadalo ve skutečnosti?

Říká se, že jeden z nejpůvabnějších výhledů na Prahu je ze hřbetu… Vltavy. Zapálenci paddleboardů můžou tuhle domněnku jistě potvrdit – i ti však mají tu smůlu, že město, nebo alespoň jeho centrum, nemohou projet celé, na jeden zátah. Trojice jezů na řece je totiž během roku bezpodmínečně neprůjezdná. Kromě jednoho jediného dne v roce – Dne české státnosti, 28.9. Právě tehdy se koná akce Přes tři jezy, kdy jsou tyto (jmenovitě jezy Štítkovský, Staroměstský a Helmovský) sjezdné i (registrované) veřejnosti – tedy pěkně od Císařské louky u Smíchova po ostrov Štvanice.

Takže jsme se na ni museli vydat. Pro některé z nás šlo přitom o premiéru.

Jako první zaujme atmosféra – Tři jezy jsem několikrát viděl shora, z mostů či břehů, jako pouhý divák. Ocitnout se mezi těmi stovkami pádlerů, ať už je jejich dopravním prostředkem SUP, kánoe, kajak nebo cokoliv dalšího, je vtahující, všichni si přitom jízdu náležitě užívají.

Největší kouzlo však Třem jezům dodává sama Praha. Proplouvání kolem Vyšehradu a líbivého tunelu ve skále pod ním, kolem Tančícího domu nebo Národního divadla, pod Karlovým mostem a v Čertovce, zatímco nad sebou občas zaslechnete rytmické klapání labutích křídel, to je prostě pohádka. Nakonec zábavné je i vyhýbání se parníkům a jiným větším plavidlům, byť zrovna v Čertovce je to někdy doslova o fous. Šestikilometrová trať každopádně uplyne… jako voda.

Samotné jezy jsou přitom poměrně snadno sjízdné – čímž neříkám, že není možné se v nich “vykoupat” (což se mně osobně povedlo na jezech 2 i 3 – a obzvláště třetí jez bolel, betonové hranoly na tvoření vln nejsou tou pasáží, se kterou byste chtěli důvěrně seznamovat svá kolena). Takže bezpečnost především (i proto jsou u jezů připravené záchranné čluny), a raději do kleku…

A za rok, samozřejmě, znovu.
Už se nemůžeme dočkat.

Galerie

(Josef)