Vykračujeme si na tramvajovou zastávku Národní divadlo, z provlhlých bagů nám kape voda na lýtka. „Promiňte,“ ozývá se za námi. Otáčíme se. Dobíhá nás mladý pár. „Omlouvám se, že ruším,“ pokračuje chlapík, „máme tady s přítelkyní malou rozepři. To máte na zádech paddleboardy?“ Kýváme, že ano. „Takhle v noci?!“ pokračuje on.

Jop, takhle v noci.

Vracíme se totiž z akce Moonlight paddling August 2018 (na kterou jsme vás upozorňovali), pořádanou půjčovnou Plťka boards. Sraz paddlerů, kteří se rozhodli udělat projížďku kolem Střeleckého ostrova v hodinách notně po setmění, slavil podle mého mimořádný úspěch – asi ani pořadatelé nečekali účast bezmála šedesáti jezdců.

„Sakra,“ hlásím své drahé polovičce, „brýle jsem si mohl nechat doma. Vždyť je vůbec nebudu potřebovat.“ (Murphyho zákony, indicie 1).

Poté, co lidé z Plťky rozdali tyčinky chemických světýlek, které si jezdci přidělali na prkna či na sebe, se kolem deváté večerní pomalu nastupovalo do vody. Ve flotile boardů bylo záhy snadno rozeznatelné, kdo je spíše začínající hobby a kdo zkušený harcovník – a to nejen podle značek a tvarů prken, přičemž notně převažovala účast Tambáků. Což, bych řekl, je pro první skupinu jistě výhodné, mohou tak pochytit nějaké ty triky a techniky. Přestože už nepanovaly vražedné letní teploty, voda nebyla kdovíjak studená. I tak se v ní jistě chtěl vykoupat málokdo – Vltava v Praze nepatří mezi ty nejkřišťálovější vodní plochy. Několik málo jedinců ji však přeci jen okusilo, na což upozorňovaly občasné hlasité šplouchance.

Jízda noční Prahou je prostě velká romantika. Světla pouličních světel tancují po hladině, ozářené Hradčany, Národní divadlo, Karlův most a Karlovy lázně a Smetanovo nábřeží, Petřínská rozhledna… Z chodníků a mostů je tohle všechno náramné, ze „sedla“ paddleboardu ještě náramnější. Veliký a prakticky úplňkový měsíc (astronomický úplněk byl noc předtím) poetičnost jízdy jenom podtrhoval.

Zábavným zážitkem je také společné focení – zkusili jste někdy nacpat tolik paddleboardů do jednoho záběru, foceného z dalšího paddleboardu? Znamená to hodně mačkání, občas nějaké to „poťuknutí“ do sebe a nemálo obratnosti. Přesto se povedlo. A vlastně se povedlo jistě hodněkrát, turisté nás z mostů a nábřeží fotili tak, že jsme si mohli připadat jako celebrity.

Po hodině a půl se vracíme na základnu a vystupujeme z vody. Fronta čekající u břehu není úplně malá, tak se někteří jedinci rozhodli ještě projet.

„Nedělej blbosti, spadneš“, hlásí moje drahá polovička (Murphyho zákony, indicie 2), když na prkně skáču a tancuju do rytmu hudby linoucí se z nábřeží.

Dělal jsem blbosti.

Pak už stačilo jen drobné ohlédnutí po slečně, která se nechala zvěčňovat, jak elegantně stojí na prkně na hlavě, a moje taneční rovnováha byla tatam.

Že jsem při pádu ztratil brýle, mi došlo až na břehu, kdy jsem konečně dokázal pocit „sakra, něco mi chybí“ pořádně pojmenovat. Ale víte vy co? Stálo to za ně. Tahle akce byla parádní. Na její pokračování se už teď těšíme.

(Josef, foto: Plťka boards – oficiální facebooková událost)