Deštivá sobota, 1. září 2018. Kousek od Pardubic se shromáždilo 6 statečných pádlerů (7. onemocněl), aby změřilo své síly v nerovném boji s počasím, vodním živlem, vlastní leností a 12kilometrovou trasou. V rámci 49. ročníku Východočeského vodáckého maratonu totiž byla poprvé vypsána oficiální kategorie SUP OPEN.

Pádleři odstartovali ze základny Kanoistického klubu PROSPORT Sezemice v Lukovně hned po pramicích a společně se sea kajaky. Start byl dílem okamžiku a počáteční obavy, že nás vlny od kajaků smetou, se nepotvrdily.

Naplánovaná trasa byla velice vhodná ke kochání: stojí za to zmínit především cyklostezku podél Labe a romantický výhled na Kunětickou horu. Přitom platí správné předstartovní podotknutí organizátorů: „Kunětickou horu byste měli mít stále zprava, pokud ne, je něco špatně“.

Podmínky k pádlování byly lepší, než jsme se obávali: řeka sice příliš netekla, ale zase nefoukal protivítr, a vytrvalý déšť, který nám ztrpčoval život už od rána, asi po půlhodině od startu ustal. Jednotvárné pádlování se přesto zvlášť v neoprénu měnilo v muka. Jisté rozptýlení představovali rybáři, jejich vlascům jsme se zdárně vyhýbali a pro něž jsme rozptýlení představovali na oplátku my. Ve stavu bdělosti nás udržovalo také riziko toho, že by se na nás mohl rychlostí 3 kilometry za hodinu vyřítit mohutný parník Arnošt. Na jeho možný výskyt jsme byli upozorněni a měli jsme se mu pokusit vyhnout. Arnošt se naštěstí neobjevil, zato zdymadlo ano. To byla dobrá zpráva, vědeli jsme, že před zdymadlem budeme odbočovat doleva, načež nás čekají asi 3 kilometry plavby mělkou Chrudimkou. Bohužel proti proudu ☹

Ihned na Chrudimce míjíme loděnici Na Špici se slalomářskou dráhou, kousek dál pak vodní atrakce pro děti. Není čas je vyzkoušet, musíme opatrně dál, před námi je nízko zavěšená lávka přes řeku. Takže ze stoje do kleku a hezky podjet, abychom nepřišli o hlavu… Na rozdíl od Labe je patrné, že Chrudimka je mělká, ploutev sem tam nepříjemně narazí do kamene, je potřeba dávat pozor. Někdo z pádlerů vepředu se vykoupal a já skoro taky. Ono zadrhnutí ploutve o kámen a prudké zastavení prkna je velmi nepříjemné, nečekané a dost často se ho nepovede ustát. Končívá pádem na kameny v malé hloubce.

Pokračujeme stále rovně za nosem a jakmile projedeme pod lávkou spojující ulici K Vinici s parkem na protějším břehu, objeví se zprava tenisové kurty. Pak už zbývá jen poslední zákruta a CÍL!

Nutno podotknout, že ze šesti statečných pádlerů byly dvě ženy, takže jejich účast na bedně byla zajištěna😊. Pánové se o své umístění v kategorii museli řádně poprat (a také to udělali), více viz výsledková listina. Zvlášť urputný boj sváděli mezi sebou dvě vedoucí prkna, jedno nafukovací a druhé pevné. Tentokrát to skončilo ve prospěch nafukovačky, která zaujala první místo v kategorii SUP OPEN. V podstatě tak Jan Štola drží aktuální rekord trati v téhle kategorii – 1:15:07.

Organizace celé akce byla na vysoké úrovni. Výborné bylo, že pořadatelé zajistili také dopravu závodníků autobusem z KVT Pardubice do místa startu v Lukovně. Tj. auto bylo možné ponechat v Pardubicích v KVT, nastoupit si s bagáží do autobusu, který směřoval na místo startu do Lukovny. Tam nás vysadil a s bagy, pumpami a dalšími věcmi vodáků se vrátil do KVT Pardubice, zatímco vodáci si úsek Lukovna – KVT sjeli hezky na svých plavidlech.

Všechno běželo jako na drátkách a v cíli bylo o zábavu postaráno. Kromě pravidelně se vyfukujících a opět dofukujících dětských hradů (podle toho, jak byla dodávána, či nedodávána elektřina) byl k dispozici i mini zoo koutek, nicméně s přísným zákazem vynášet hady s sebou na trampolínu (jak se již v minulosti stalo). Každý vodák účastnící se závodu měl také možnost vyměnit své propocené startovní číslo za slušivé tričko. A samozřejmě nacpat si bříško gulášem, palačinkami, klobáskami a jinými pochutinami, případně hlasovat o nejlepší buchtu od něžných poloviček drsných vodáků. Organizátorům akce tak patří velký dík.

(Eva)