Pokud si chcete slušně zajezdit a přitom neopouštět hlavní město, máte v podstatě tři možnosti: Vltavu, Džbán nebo Hostivař. Všechny tři mají svoje kouzlo, dneska se zaměříme na poslední ze jmenovaných vodních ploch.

Na Hostivařskou přehradu se samozřejmě dostanete městskou dopravou i autem. Zaparkovat se dá poměrně blízko od hlavního vstupu do areálu, takže se s těžkým paddleboardem nemusíte vláčet bůhvíkam – to ocení zejména něžnější polovina lidstva, kam se sama počítám, a proto vím, o čem mluvím. Z nejbližších zastávek autobusů – Selská, Wagnerova nebo Jižní město je to zhruba kilometr, takže s boardem na zádech už se celkem protáhnete. Případně si SUP můžete za 199 Kč na hodinu půjčit přímo na místě.

Přístup do vody je tu dobrý, travnatá pláž přechází v písčitý břeh s pozvolným klesáním. Dno je bahnité, občas nějaké ty kameny – pokud máte boty do vody, raději si je vezměte.

Hostivařská přehrada je se svými 42 hektary největší vodní plochou v Praze, takže se nejedná o žádné plivátko, kde se sotva otočíte. Z ptačí perspektivy tvarem připomíná hada, na délku má přibližně 2,5 km a místy je široká až 400 metrů. Během léta se sice na plážích a kolem břehu logicky vyskytuje slušné množství vodychtivých plavců a o kousek dál naháčů – zdejší nudistická pláž je jednou z nejstarších a nejoblíbenějších v celých Čechách, z dosahu obojích se však snadno dostanete několika záběry pádlem.

A pak už si můžete užívat pěknou vyjížďku, přehradu totiž lemuje hostivařský lesopark a stromy se místy poeticky sklání nad vodou. Hladina je tady povětšinou klidná, takže nějaké divoké vlnobití opravdu nehrozí. Hostivařská přehrada tak představuje báječné místo pro paddleboardist-začátečníky, ti při prvních pokusech nevzdorující hladinu jistě ocení.

Příjemně tu ale stráví čas i zkušenější harcovníci třeba ku tréninku vytrvalostnímu, nebo technickému.

Informace o vstupném, otevírací době, dopravě na místo apod. najdete na http://www.hostivarskaprehrada.cz/

(Gabriela)