POPRVÉ JSEM TĚ ZAZNAMENALA V ČERVENCI ROKU 2019, KDY SE V RÁMCI PRAGUE PADDLE FESTU JELA CHARITATIVNÍ JÍZDA NA PADDLEBOARDECH KOLEM STŘELECKÉHO OSTROVA, JEJÍMŽ CÍLEM BYLO VYBRAT FINANČNÍ PROSTŘEDKY NA POŘÍZENÍ SPECIÁLNÍHO SEDÁTKA NA PADDLEBOARD, A TEDY I ZPŘÍSTUPNĚNÍ NOVÉHO SPORTU PARAPADDLEBOARDINGU VOZÍČKÁŘŮM. JAK VLASTNĚ CELÁ AKCE DOPADLA A PODAŘILO SE SEDÁTKO POŘÍDIT?

Ano, část peněz se podařila vybrat a zbytek, myslím, velkoryse doplatil promotér akce. Prague paddle fest byla velice příjemná akce a jsem rád, že jsem se ji mohl zúčastni. Mít vlastní parapaddleboard je fajn, ale největší radost mám z prostoru, který jsme (spolek Aktivně s vozíkem) dostali pro prezentaci nového vozíčkářského sportu a celého tématu života aktivních vozíčkářů. Snažíme se komunikovat s veřejností a odbourávat tak předsudky.

RÁDA BYCH TĚ POPROSILA, ABY SES ČTENÁŘŮM SUPMAGU PŘEDSTAVIL. VÍM O TOBĚ, ŽE JSI PO ÚRAZU ODKÁZANÝ NA VOZÍK, ALE DANÝ HANDICAP JSI S POMOCÍ SPORTU PŘEKONAL. POMOHL TI SPORT S VYROVNÁNÍM SE S POHYBOVÝM OMEZENÍM? JE V TVÉM PŘÍPADĚ NEVRATNÉ?

Asi nejlépe mě vystihuje, že už od mala jsem sportovec tělem i duší. Je mi 28 let a dokončuji studium právnické fakulty.

Ano přesně, tak. Před osmi lety jsem při autonehodě utrpěl kromě mnoha zlomenin i poranění míchy, které zapříčinilo ochrnutí nohou, odborněji tzv. paraplegii. V praxi, to znamená, že již nemohu trvale chodit a sport byl už od počátku velkým pomocníkem k návratu do běžného života. Začal jsem sportovat už krátce po úrazu, v rehabilitačním centru, kdy jsem začal nejprve s plaváním a florbalem. K tomu se začaly nabalovat i další sporty, musel jsem se tak rozhodnout, které budu i z časových důvodů preferovat, a proto se aktuálně věnuji florbalu a basketbalu na mechanickém vozíku, kde pravidelně hraji i v reprezentačních výběrech. Aby toho ale nebylo málo, během zimy se ještě zabývám halovým veslováním a od letošního léta parapaddleboardingem.

JAK JSI SE VLASTNĚ DOSTAL K PADDLEBOARDINGU?

Moje první zkušenost byla asi před 5 lety, kdy jsem na Novém Zélandu trávil trošku delší dovolenou a paddleboarding tam frčel ve velkém. Říkal jsem si, že to také musím na moři vyzkoušet. Několikrát jsem si ho tam tedy půjčil a tzv. se tam cachtal, buď vsedě nebo vleže. Nebylo to však ono. Pořádně jsem si zajezdil až poté, co kluci z Ultiny a hlavně Ivan Nestával přišel s tím, že by se dala vymyslet sedačka, díky které by i vozíčkář mohl na prkně jezdit aktivně. A že zrovna takovou novinkou testují.

JAK VYPADÁ TAKOVÝ PARAPADDLEBOARD? DOKÁŽE S NÍM VOZÍČKÁŘ MANIPULOVAT A JEZDIT NA NĚM BEZ CIZÍ POMOCI (TJ. NÁSTUP A VÝSTUP NA PRKNO)? JE O NĚJ MEZI VOZÍČKÁŘI ZÁJEM? KDO SE V SOUČASNÉM DOBĚ ZABÝVÁ TESTOVÁNÍM PARAPADDLEBOARDU A V JAKÉ JE FÁZI?

Prapaddleboard je sestava nafukovacího plováku se čtyřmi oky k upevnění sedačky. Sedačka je lehká hliníková konstrukce, která je polohovatelná, skládací vybavená nastavitelným textilem. Plováky používáme od 2Wsports, s touto firmou spolupracujeme od začátku. Dnes existuje pět parapaddleboardů a stále jsme ve fázi vývoje. V září jsme (opět spolek Aktivně s vozíkem) uspořádali ve spolupráci s městem Hluboká nad Vltavou a ČFSUP první závody – Pohár města Hluboká nad Vltavou – v tamním přístavu. Zúčastnilo se devatenáct průkopníků tohoto nového sportu v kategorii vozíčkáři (ženy a muži) a v kategorii amputace a vrozené vady.

Získali jsme tolik postřehů a návrhů na změny, že nás přes zimu čeká další etapa vývoje a na jaře začneme s dalším testováním. Testovat budeme hlavně s Ivanem Nestávalem ml., ale přidají se kolegové z Ultiny a jistě také „průkopníci“ z prvních závodů. V průběhu roku a na závodech jsme se přesvědčili, že parapaddleboarding má budoucnost a mezi vozíčkáři je o něj zájem.

Soběstačnost při jízdě je dána druhem hendikepu. U paraplegie může být bez problémů, u kvadruplegie záleží na stupni postižení. Vrozené tělesné vady nepostihující ruce a amputace dolních končetin nemají problém. Pro lidi, kteří mají problém s rovnováhou nebo nemůžou jezdit samostatně je možné na prkno připevnit přídavné stabilizační plováky. Přesun z vozíku na sedačku parapaddleboardu není příliš problém a opět spíše záleží na hendikepu samotném. Je ale potřeba přelézat na vhodném místě. Ideální je plynulý vstup do vody ideálně s pevným povrchem, např. svážnice pro lodě v přístavu nebo jachťáku.

JAK JE U PARAPADDLEBOARDU ŘEŠENA BEZPEČNOST? NEHROZÍ NAPŘÍKLAD UTONUTÍ PŘI PŘEVRÁCENÍ?

Tady nemám žádné obavy. Sestava je velice stabilní a co je hlavní, člověk, co na parapaddleboardu jede, se nijak k sedačce nepřivazuje.
Takže když dojde k překlopení paddleboardu, což se mimochodem děje úplně minimálně, tak z ní úplně jednoduše vypadne a poté normálně pokračuje. Pro úplné začátečníky je však dobré využít při jízdě plovací vestu.

HONZO, ANGAŽUJEŠ SE VE FIRMĚ ULTINA, KTERÁ SE ZABÝVÁ VÝVOJEM A VÝROBOU SPORTOVNÍCH VOZÍKŮ PRO VOZÍČKÁŘE. VYRÁBÍTE VOZÍKY NA FLORBAL, BASKETBAL, RAGBY, TENIS, BADMINTON… JE KOMUNITA AKTIVNÍCH VOZÍČKÁŘŮ VELKÁ? JAK SE VÁM DAŘÍ PODNIKAT? KOLIK SPORTOVNÍCH VOZÍKŮ ROČNĚ TAK VYROBÍTE? JAKÝ BYL NEJEXOTIČTĚJŠÍ POŽADAVEK KLIENTA?

Ano, jsem členem týmu Ultina a jsem na to hrdý. Vážím si příležitosti, kterou jsem od kluků dostal. V Ultině pracují výhradně vozíčkáři nebo lidé s tou nejužší možnou vazbou na vozíčkáře. Vedle sportovních vozíků vyrábíme také aktivní vozíky pro denní použití, elektrické sportovní vozíky, handbiky, monoski a jsme ve fázi, kdy musíme tlumit touhu po vývoji nových produktů, protože podnětů a nápadů přichází spousta. Zájem je veliký – a to ne jenom z České republiky, ale také ze zahraničí. Potřebovali bychom vyrábět cca 100 vozíků ročně…letos budeme tak na 60ti.

Komunita aktivních vozíčkářů je veliká. A nejzajímavější požadavek klienta? Náš kamarád z Maďarska potřeboval terénní myslivecký vozík. Ano existuje vozíčkář, který si vezme zbraň a vyrazí do lesa na lov se vším, co k tomu patří – a to všechno sám. Vyrobili jsme a je to opravdu povedený kousek, asi světový unikát. Vyrobili jsme taky jeden vozík pro ochrnutou fenku ovčáka.

EXISTUJE NĚJAKÝ SPORT, KTERÝ NEDOKÁŽE VOZÍČKÁŘ DĚLAT, ANI KDYBY SE POSTAVIL NA HLAVU?

Teď si mě dostala maličko do úzkých 🙂 . Z principu to bude fotbal, který asi každého napadne. Takhle na první dobrou asi nic dalšího nevymyslím. Vzhledem k tomu, že pokud člověk chce, jde takřka vše. Já sám si třeba rád v zimě zajezdím na horách na monoski nebo běžce, v létě zas na vodní lyži. Lze se potápět, skákat s padákem, sjíždět divokou vodu nebo pilotovat letadlo, takže tady asi nedokážu říci.

 

KROMĚ SPORTU JSI SE PO ÚRAZU ODMÍTL VZDÁT I SVÉ DALŠÍ VÁŠNĚ – CESTOVÁNÍ. NA CO MUSÍ VOZÍČKÁŘ  MYSLET, KDYŽ PLÁNUJE DOBRODRUŽNOU CESTU NAPŘÍKLAD JAKO TY, TEDY NA NOVÝ ZÉLAND?

Abych řekl pravdu, úmyslně zas tolik neplánuji. Mám rád, když je to trochu, jak se říká, na pankáče. Takže třeba Zéland byl přesně takový. Jeli jsme tam zhruba s nějakou představou, měli jsme s sebou outdorovou výbavu a samozřejmě rybářské vybavení, ale zbytek jsme řešili až tam, takže jsme si hned po příletu koupili auto a jeli prozkoumat několik oblastí a poté vybrali tu, co se nám zrovna líbila. Náš primární cíl byl lov lososů, kteří na Zélandu v období ledna a února táhnou. Sehnali jsme si raft (ten pro šest osob) a vždy vyjeli autem, co nejvýše proti proudu řeky, kam se dalo autem dojet, a tam jsme naložili to nejpotřebnější na raft a sjížděli ve dvou vodu dolu. Měli jsme to naplánované vždy zhruba tak na 5-6 dní a celý den jsme prochytávali různá místa a když se blížil večer, někde u vody jsme postavili stan, vyspali se a ráno zas pokračovali.

Nemusím dodávat, že na Zélandu hodně (a někdy opravdu hodně) fouká vítr, ne nadarmo je to ráj kiterů, takže ovládat ten velký nafukovací raft ve dvou bylo chvílemi celkem dobrodůžo 🙂 . Navíc jsme tam byli po velikých povodních, který řeku oproti předpokladům hodně změnil, takže to mělo grády.

CO TAKHLE NĚJAKÁ EXPEDICE NA PARAPADDLEBOARDU? TŘEBA V RÁMCI JEHO TESTOVÁNÍ. NEPŘEMÝŠLEL JSI O TOM?

Musím se přiznat, že je to zajímavý podnět a maličko mi to v hlavě hlodá, nechávám si zatím otevřená vrátka. Jak se říká, jsem pro každou špatnost. Řekl bych, že je to na podobné úrovni, jako myšlenka, se kterou si už nějaký čas pohrávám, a to je začít kitovat. Takže uvidíme, co se podaří dříve.

JAKÝ NEJEXTRÉMNĚJŠÍ ZÁŽITEK JSI NA VOZÍKU PROŽIL (AŤ UŽ V NEGATIVNÍM NEBO POZITIVNÍM SLOVA SMYSLU)?

Vyloženě nějaký extrém mě asi zatím nepotkal, jen maličko to asi aspirovalo na tom zmiňovaném Zélandu. Tehdy se malinko nepovedlo sjíždění poslední řeky, kdy jsme očekávali klidný konec na poslední pointu, ale zrovna nás zastihla větrná bouře a my přejeli poslední místo, kde bylo možně před vplutím na moře vystoupit. Takže trochu problém a malinko jsme se zapotili :-).

Když už se nám povedlo vystoupit, tak jsme zjistili, že jsme asi 2 km od nejbližší cesty a všechny věci nemáme šanci unést, natož uhlídat. Ale
odnikud se objevil na čtyřkolce náš budoucí kamarád zachránce Phill, který projížděl okolo a říkal si, co za blázny tam na břehu zápolí s větrem, vodou a pískem. Takže nám nabídl pomoc a protože jsme se ani na čtyřkolku s věcmi nevešli, zajel ještě pro přívěsný vozík a převezl nás zpět do civilizace. Když jsme pak viděli, jaká cesta by nás čekala, říkali jsme si, že nám ho musel seslat nějaký anděl strážný. Phill za naši záchranu nic nechtěl, ale nechal se alespoň přemluvit , že to naše setkání s námi zapije v blízkém městečku. Vše dobře dopadlo a jsme domluveni, že při příští výpravě na Zéland, vyrazíme na ryby společně.

A JAK ODPOČÍVÁŠ, KDYŽ ZROVNA NESPORTUJEŠ NEBO NESTUDUJEŠ?

Zas takových chvil moc není, ale když už se nějaký čas najde, rád zajdu do kina na dobrý film, anebo vyrazím někam do přírody. Nebo na ryby.

(připravila Eva)